FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE SECRÉTARIAT GÉNÉRAL: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belg.)

Standard F.C.I. č. 332 / 28. 04. 1994 /

ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK

(Československý vlčák)

PŘEKLADATEL : (něm. paní Ch. Spanikova, fran. Dr. J.-M. Paschound a Prof. R. Triquet, ang. paní C. Seidler)
upravil Harry G.A. Hinckeldeyn a Dr. J.-M. Paschound





PŮVOD : bývalé Československo
Patronát : Slovenská republika

VYUŽITÍ : Pracovní pes

DATUM VYDÁNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU STANDARDU : 28. 4. 1994.

KLASIFIKACE F.C.I. : Skupina 1 Ovčáčtí a pastevečtí psi
Sekce 1 Ovčáčtí psi
Se zkouškou z výkonu


KRÁTKÝ HISTORICKÝ SOUHRN : V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, zejména křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kříženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán jako národní plemeno tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR.

CELKOVÝ VZHLED : Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.

DŮLEŽITÉ PROPORCE :
Délka těla : Výška v kohoutku = 10 : 9
Délka tlamy : Délka mozkové oblasti = 1 : 1,5

POVAHA A CHARAKTER
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující. Neohrožený a odvážný. Nedůvěřivý, ale bezdůvodně nenapadá. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný proti povětrnostním vlivům. Všestranně upotřebitelný.

HLAVA
Souměrná, dobře osvalená. Při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.

Mozková oblast : Při pohledu ze strany i ze předu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný.
Stop : Mírný.

Obličejová oblast
Nos : Oválný, černý.
Tlama : Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu.
Pysky : Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou černé.
Čelisti / chrup : Čelisti silné a souměrné. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus, 42 zuby obvyklého utváření. Pravidelná linie skusu.
Líce : Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují.
Oči : Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka.
Uši : Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku) zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.

Krk
Suchý, dobře osvalený. V klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem až na zem.

TRUP
Horní linie : Plynulý přechod od krku k trupu. Mírně skloněná.
Kohoutek : Dobře osvalený, zřetelný. Přesto nesmí narušovat plynulost horní linie.
Hřbet : Pevný a rovný.
Bedra : Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně skloněná.
Křížová oblast : Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Hrudník : Souměrný, dobře osvalený, prostorný, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojeť kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní.
Spodní linie a břicho : Břicho pevné, vtažené. Slabiny lehce vpadlé.
Ocas : Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.

KONČETINY
Hrudní končetiny :
Jsou rovné, pevné, úzce postavené s mírně ven vybočenými tlapami.
Rameno : Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel 65 stupňů.
Paže : Silně osvalená, s lopatkou svírá úhel mezi 120 - 130 stupni.
Loket : Přiléhá k trupu a nevybočuje z linie nohy. Výrazný, dobře pohyblivý.
Kost pažní s kostí vřetenní svírá úhel okolo 155 stupňů.
Předloktí : Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55 % výšky v kohoutku.
Zápěstní kloub : Pevný, dobře pohyblivý.
Nadprstí : Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje.
Tlapy : Velké, mírně ven vybočené. Delší, klenuté prsty a silné, tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.

Pánevní končetiny :
Silné. Rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu.
Stehno : Dlouhé, dobře osvalené. Stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný, dobře pohyblivý.
Koleno : Silné, dobře pohyblivé.
Bérec : Dlouhý, suchý, dobře osvalený. S nártem svírá úhel okolo 130 stupňů. Hlezenní kloub : Suchý, pevný, dobře pohyblivý.
Nárt : Dlouhý, suchý. Směřuje téměř kolmo k zemi.
Tlapa : Delší, klenuté prsty se silnými, tmavými drápy.

POHYB : Harmonický, lehký, prostorný klus, kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí. Hlava a krk se schylují do vodorovné polohy. V kroku mimochod.

KŮŽE : Elastická, pevná, bez vrásek, nepigmentovaná.

SRST
Vlastnosti srsti : Rovná a uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí.
Barva srsti : Žlutošedá až stříbrnošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zbarvení s maskou.

VÝŠKA A VÁHA
Výška v kohoutku : Psi nejméně 65 cm
Feny nejméně 60 cm
Hmotnost : Psi nejméně 26 kg
Feny nejméně 20 kg

VADY :
Jakákoli odchylka od předchozích bodů má být považována za vadu a závažnost, s jakou je na vadu pohlíženo, má být v přesném poměru k jejímu stupni.

  Těžká a nebo lehká hlava. Ploché čelo.
  Tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí.
  Hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši.
  Vysoko nesený krk v klidu. Nízko postavený krk v postoji.
  Nevýrazný kohoutek. Netypická horní linie. Dlouhá záď.
  Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení hrudních končetin. Měkké nadprstí.
  Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin. Nedostatečné osvalení.
  Ocas dlouhý, nízko nasazený nebo nesprávně nesený.
  Nevýrazná maska.
  Krátký krok, vlnitý pohyb.

VYLUČUJÍCÍ VADY :

  Nesouhlas v proporcích.
  Vady povahy a charakteru.
  Netypická hlava. Neúplný chrup. Nesprávný skus.
  Netypický tvar a uložení oka. Netypické postavení a tvar ucha.
  Lalok. Velký sklon zádě.
  Netypický hrudní koš. Chybný a netypický postoj hrudních končetin.
  Ocas netypický v nasazení a nesení.
  Otevřená a netypická srst. Jiná než standardní barva.
  Uvolněné vazy. Netypický pohyb.

Nota bene : Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.

Začátečník, který československého vlčáka dosud neviděl, si asi po přečtení standardu nedokáže představit podobu tohoto psa. Lépe už je na tom rozhodčí, který se zabývá kynologií delší dobu a zná standardy různých plemen psů. Ale ani pak není snadné porovnat živé zvíře s psaným dokumentem.
Pro lepší orientaci si na fotografiích ukážeme požadovaný obraz typických představitelů plemene a několik kreseb znázorní i nejčastější odchylky od standardu. Ty se podle významu a míry svého projevu hodnotí buď jen jako nedostatky (nemusí znamenat snížené hodnocení zvířete) nebo jako vady. Standard pak taxativně uvádí vylučující vady, které jsou (při svém plném projevu) důvodem k hodnocení "nedostatečný" a k vyřazení postiženého jedince z plemenitby.
Rozhodčí však musí udělat víc, než jen rozeznat nedostatky a vady musí posoudit i stupeň odchylky, porovnávat závažnost různých anatomických jevů, případné vzájemné stupňování či naopak kompenzaci odchylek, a zejména musí brát v úvahu i významné přednosti v kvalitách posuzovaného jedince. Než se pustíme do výkladu jednotlivých ustanovení standardu, zbývá ještě ocitovat jedno důležité ustanovení: Tím je článek 19 Výstavního řádu Mezinárodní kynologické federace, který byl schválen Generálním shromážděním FCI dne 23.-24. 6. 1987 v Jeruzalémě:
Všichni rozhodčí, kteří posuzují na výstavách pod patronací FCI s udělováním čekatelství mezinárodního šampionátu krásy (CACIB), musejí znát standardy FCI, řídit se podle nich, a nesmějí v žádném případě zohledňovat jakékoliv změny, jež by jim byly sděleny kteroukoliv jinou organizací než FCI. Ve své zemi musejí být oprávněni posuzovat ta plemena, na která byli pozváni. Posudky vypracované rozhodčími musí odpovídat těmto definicím:
"Výborný"
Ocenění smí být přiznáno jen takovému psu, který se velmi blíží ideálu standardu plemene, je předveden ve výborné kondici, jeho chování je harmonické a vyrovnané, odpovídá své třídě, a v postoji je prvotřídní. Převaha jeho kvalit umožňuje přehlédnout drobné nedostatky, musí však mít vlastnosti svého plemene.
"Velmi dobrý"
Přiznává se psu, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a je v dobré kondici. Prominou se mu drobné vady, nikoli však vady morfologické. Tato známka může být udělena jen prvotřídnímu jedinci.
"Dobrý"
Toto ocenění se zadává psu, který sice má znaky svého plemene, ale vykazuje vady, které nejsou přehlédnutelné.
"Dostatečný"
Toto ohodnocení obdrží pes, který odpovídá v typu bez neobvyklých znaků a jehož vzhledu chybí mnoho do ideálu.
...

Tolik k posuzování obecně a k zadávaným známkám. A nyní již zpět k československému vlčáku.
Celkový vzhled (psa / feny), jak praví standard, má připomínat vlka. Všechny znaky charakteristické pro německého ovčáka je nutné hodnotit jako vadu. Konstituční typ je požadován  "pevný". To předpokládá silnou stavbu kostry, pevné vazy, dobře osvalené, šlachovité končetiny se suchými klouby, elastickou kůži s dobře přiléhajícími víčky očí a uzavřenými koutky úst atd. Lehčí, ale standardní jedinci jsou označováni jako typ "suchý". Odchylky oběma směry jsou nežádoucí. Na jedné straně jemná až oslabená konstituce a na druhé straně příliš těžký, hrubý konstituční typ jsou hodnoceny jako vada. "Lymfatický" typ (volná, hrubá kůže vytvářející záhyby, lalok, volná oční víčka, otevřené koutky úst, lymfatická kloubní pouzdra atd.), pokud by se u československého vlčáka objevil, by byl vylučující vadou.
Nestandardní velikost (nedostatečná výška v kohoutku) je vylučující vadou. Dále hodnotíme tělesný formát (rámec), který má být obdélníkový, ale nesmí být příliš dlouhý. Kvantitativně jej můžeme vyjádřit pomocí indexu formátu: If = (šikmá délka trupu / výška v kohoutku) x 100. Je - li tělesný formát kvadratický, pak index formátu je přibližně 100. Je - li poměr výšky k délce 9 : 10, pak je index formátu roven 111. Těmito dvěma hodnotami je dáno standardní rozmezí^*). Při indexu formátu vyšším než 112 je nutno hodnotit tělesný rámec jako nevyhovující.
Standardní anatomii a typický výraz hlavy znázorňují fotografie. Na nich je patrný i rozdíl ve výrazu psa a feny. Nevyjádřený pohlavní výraz je u dospělého jedince nedostatkem. Jakákoliv disproporce v utváření hlavy (ploché čelo, slabé čelisti, příliš krátká nebo naopak dlouhá tlama v poměru k mozkové oblasti atd.) je vadou. Standard připouští nůžkový i klešťový skus řezáků. Podkus i předkus jsou vylučujícími vadami. Je požadován úplný chrup, tedy 42 zuby v horní čelisti (dospělého jedince) 6 řezáků (dentes incisivi, I), 2 špičáky (dentes canini, C), 8 zubů třenových (dentes premolares, P) a 4 stoličky (dentes molares, M). V dolní čelisti pak o dvě stoličky víc. Chybí-li některý zub (oligodoncie, hypodoncie), jde o vylučující vadu. Přebývá-li některý zub (polyodoncie, hyperdoncie), jde o nedostatek.
Ve zbarvení očí je dávána přednost světlé, tj. žlutohnědé, jantarové barvě duhovky. Velmi světlou, jakoby bledě zelenavou barvu oka je nutno považovat za extrém, není však možné ji penalizovat. Světle hnědé zbarvení oka (barva lískového oříšku) je pouhým nedostatkem, který nesnižuje hodnocení, na rozdíl od tmavě hnědé (kaštanová nebo tmavší barva duhovky), která je již vadou. Netypický tvar či uložení oka, vady víček (např. vypouklé oči, ektropium, entropium) by byly vylučující vadou.
Tvar, nasazení a nesení uší jsou rovněž zřetelné z fotografií. Uši příliš dlouhé, rozvěšené, nebo nesprávně nasazené jsou vadou. Uši netypické (měkké - nestojaté, klopené, zavěšené) by byly vylučující vadou.
Hřbetní linie je plynulá, ani vyklenutá, ani pronesená. Krátká bedra jsou téměř rovná. Nevýrazný kohoutek je nedostatkem skloněný, kapří, nebo pronesený hřbet jsou vadou, stejně jako příliš dlouhá nebo při pohybu volná bedra. Příliš skloněná (sražená) záď se hodnotí jako hrubá vada, podle stupně projevu až vylučující vada. Ocas je vysoko nasazený a v klidu je nesený charakteristickým způsobem viditelným na obrázcích. Ocas příliš dlouhý (dosahující pod úroveň hlezenních kloubů) je nedostatkem, nízko nasazený nebo nesprávně nesený ocas je vadou.
Za zmínku stojí utváření hrudního koše. Charakteristický je jeho tvar v pomyslném příčném řezu (v úrovni pletence hrudních končetin), popisovaný jako "kolébkový" nebo "tvar obrácené hrušky" se zúžením ke kosti hrudní. Obrázek znázorňuje pohled na správně utvářený, tj. spíše plochý hrudník se správně postavenými končetinami ve srovnání s vadným, tj. širokým (sudovitým) hrudníkem a široce postavenými hrudními končetinami s vybočenými lokty.
Pro posouzení stavby hrudních i pánevních končetin je významnější sledovat funkci končetin za pohybu než statické hodnocení úhlů. Nesprávné zaúhlení je obvykle posuzováno jako nedostatek, vadou jsou zejména příliš krátké tzv. běhové kosti^*), tj. u hrudní končetiny předloktí (kost vřetenní a loketní) a kosti nadprstí, u pánevní končetiny bérec (kost holenní a lýtková) a kosti nártu. Jako vadu je nutno hodnotit i chybný postoj. U hrudních končetin zejména široký postoj s vybočenými lokty, případně postoj sbíhavý či rozbíhavý. U pánevních končetin zejména tzv. kravský postoj se sbíhavými hlezny.
Pohyb československého vlčáka je ve standardu popsán výstižně. Původní přívlastek "nízký" klus byl při úpravě nahrazen opisem "...kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí" patrně s ohledem na překlad do čtyř jednacích jazyků FCI. Tzv. akcentovaný klus (s vysoko zvedanými tlapami) je nedostatkem, krátký krok a další odchylky vadou, těžkopádný pohyb nebo uvolněné vazy vylučující vadou. Naproti tomu mimochod v kroku je standardním způsobem pohybu typickým v pomalejším tempu. Následující obrázek se pokouší porovnat lehký klus československého vlčáka a "vydatný pohyb" německého ovčáka. Německý ovčák svým vydatným pohybem vydá veškerou energii během prvních kilometrů, českoslovenští vlčáci byli ve vytrvalosti opakovaně s úspěchem přezkušováni na stokilometrové trati.
Kvalitu srsti je nutno posuzovat s ohledem na roční období. Vadou je nedostatečné osrstění a zejména srst otevřená či kadeřavá. U barvy srsti není rozhodující odstín šedi ani množství žlutohnědého pigmentu. Světlá (bílá) maska musí být výrazná. Málo vyjádřená maska je nedostatkem, chybějící maska vadou. Jako úbytek pigmentu, a tedy vada, musí být hodnoceny světlé drápy nebo polštářky tlap, jiný než sytě černý nos a podobně. Jiné než vlkošedé zbarvení srsti by bylo vylučující vadou.

Převzato ze sedmé kapitoly knihy Československý vlčák -- Ing. Karel Hartl, Jindřich Jedlička(LOBA, 1996). Přetištěno v ročence 1996/97 KCHČsV.